Baťův mrakodrap je nejslavnější výškovou budovou meziválečného Československa a jednou z vrcholných staveb českého funkcionalismu. Nechal ho postavit Jan Antonín Baťa jako sídlo ředitelství obuvnického koncernu. V areálu závodu nese číslo 21, a proto se mu ve Zlíně říká „jednadvacítka“. První číslice označuje řadu budov od východu, druhá pořadí od jihu.
Historie a stavba
Firma původně počítala se třemi propojenými třípodlažními budovami. Architekt Vladimír Karfík však Baťu přesvědčil o jediné výškové stavbě. Stavební povolení bylo vydáno v září 1936, i když pro tak vysoké domy tehdy v Československu neexistovaly předpisy. Železobetonový skelet s typickými válcovými sloupy postavilo asi 40 dělníků za 160 dní a šestnácté podlaží bylo hotové v září 1937. Stavba byla dokončena v roce 1938, technické vybavení se instalovalo ještě v letech 1938–1939.
S výškou 77,5 metru byl mrakodrap v době dokončení druhou nejvyšší moderní budovou v Evropě. Vyšší byla jen věž Boerentoren v belgických Antverpách.
Architektura a technika
Budova je dlouhá 80 metrů, široká 20 metrů a vychází ze zlínského modulu 6,15 × 6,15 metru, který používala většina baťovských staveb. Kanceláře byly velkoprostorové, každé patro pojalo zhruba 200 zaměstnanců. Největší raritou je ředitelova kancelář o rozměrech 6 × 6 metrů umístěná ve výtahu. Byla klimatizovaná, měla telefon i umyvadlo s teplou vodou a pohybovala se rychlostí 0,75 metru za sekundu.
Každé podlaží mělo vlastní strojovnu vzduchotechniky, což bylo na svou dobu mimořádně pokrokové. K mytí neotvíravých oken sloužil závěsný koš pojíždějící po kolejnici kolem celé budovy.
Využití dnes
Po válce budova sloužila národnímu podniku Svit. Po celkové rekonstrukci dokončené v roce 2004 v ní sídlí Krajský úřad Zlínského kraje a finanční úřad. Na střeše je kavárna s vyhlídkovou terasou a Baťova pojízdná kancelář je přístupná veřejnosti. Mrakodrap je kulturní památkou a obnova z roku 2004 získala Grand Prix Obce architektů.






